1. TEPLOTA
Teplota je označení pro tepelný stav hmoty.
Hmotu, která má teplotu podstatně vyšší než je teplota lidského těla označujeme subjektivně jako horkou, hmotu s teplotou nižší jako studenou. Při srovnání dvou těles s různými teplotami říkáme, že těleso, které má nižší teplotu je chladnější, popř. že těleso, které má vyšší teplotu je teplejší.
Pokud se teplota snižuje, říkáme, že těleso chladne. Pokud se naopak teplota zvyšuje, říkáme, že se ohřívá. Při chladnutí odevzdává hmota do svého okolí teplo a při ohřevu z okolí teplo přijímá.
Nejnižší možnou teplotou je teplota absolutní nuly, ke které se lze libovolně přiblížit, avšak nelze jí dosáhnout. V současné době nejsou známé žádné fyzikální zákony, které by omezovaly horní hranici teploty.
Měření teploty:
Teplota se měří tak, že se uvede do vzájemného styku těleso, jehož teplotu chceme měřit, a srovnávací těleso. Po vytvoření tepelné rovnováhy je teplota tělesa rovna teplotě srovnávacího tělesa, které se obvykle nazývá teploměrem.
Pro měření teploty je nutné zvolit (popř. vytvořit) teplotní stupnici a stanovit jednotku teploty. Ve fyzice se při měření teploty používá termodynamická teplota. V běžném životě je v Evropě zvykem používat Celsiovu stupnici. Fahrenheitova stupnice se dnes používá ve Spojeném království a USA.
Měřením teploty se zabývá termometrie.
|
0 |
−273,15 |
−459,67 |
0 |
559,725 |
−90,14 |
−218,52 |
−135,90 |
|
|
Nejnižší
zaznamenaná teplota na Zemi |
184 |
−89 |
−128,2 |
331,47 |
283,5 |
−29,37 |
−71,2 |
−39,225 |
|
Fahrenheitova směs ledu a soli |
255,37 |
−17,78 |
0 |
459,67 |
176,67 |
−5,87 |
−14,22 |
−1,83 |
|
Tání ledu (při běžném tlaku) |
273,15 |
0 |
32 |
491,67 |
150 |
0 |
0 |
7,5 |
|
Průměrná teplota povrchu Země |
288 |
15 |
59 |
518,67 |
127,5 |
4,95 |
12 |
15,375 |
|
Průměrná teplota lidského těla ¹ |
309,95 |
36,8 |
98,24 |
557,91 |
94,8 |
12,144 |
29,44 |
26,82 |
|
Nejvyšší
zaznamenaná teplota na Zemi |
331 |
58 |
136,4 |
596,07 |
63 |
19,14 |
46,4 |
37,95 |
|
Var vody (při běžném tlaku) |
373,1339 |
99,9839 |
211,97102 |
671,64102 |
0 |
33 |
80 |
60 |
|
Tání titanu |
1941 |
1668 |
3034 |
3494 |
−2352 |
550 |
1334 |
883 |
|
Povrch Slunce |
5800 |
5526 |
9980 |
10440 |
−8140 |
1823 |
4421 |
2909 |
Dny podle
teploty vzduchu
Arktický den -
maximální teplota vzduchu musí být nižší (nebo rovna)
než -10°C.
Ledový den -
maximální teplota vzduchu musí být nižší (nebo rovna)
než 0°C.
Mrazový den -
minimální teplota vzduchu musí být nižší (nebo rovna)
než 0°C.
Letní
den - maximální
teplota vzduchu musí být vyšší (nebo rovna) než 25°C.
Tropický den -
maximální teplota vzduchu musí být vyšší (nebo rovna)
než 30°C.
Tropická noc -
teplota v noci nesmí klesnout pod 20°C.
2. ATMOSFÉRICKÝ TLAK
Atmosférický tlak (barometrický tlak) je aerostatický tlak, který je způsoben atmosférou planety Země.
Tento tlak je vyvolán tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny (nadmořské výšky), ve které tlak zjišťujeme, až po horní hranici atmosféry.
Hodnota tohoto tlaku je největší na zemském povrchu a s rostoucí výškou klesá. Barometrický tlak není stálý, ale kolísá v daném bodě zemského povrchu kolem určité hodnoty.
Tlak menší než barometrický tlak se nazývá podtlak, tlak větší než barometrický tlak se nazývá přetlak. Prostor s nulovým tlakem, tzn. dokonale prázdný prostor, se nazývá vakuum.
Měření tlaku:
V meteorologii měříme tlak nejčastěji pomocí rtuťových tlakoměrů, aneroidů a barografů. Atmosférický tlak vyjadřuje nejčastěji jednotkou hektopascal (hPa). Při použití rtuťových barometrů se stále užívá jednotka torr (milimetr rtuťového sloupce), která se dále přepočítává na hektopascaly.
Použití:
Měření atmosférického tlaku má velký význam v meteorologii, neboť atmosférický tlak (a především jeho změny a rychlost těchto změn) jsou důležité pro předpověď počasí.
Např. zvýšení atmosférického tlaku obvykle znamená příchod slunečného počasí s malou oblačností, zatímco pokles tlaku ohlašuje příchod oblačnosti a deštivého počasí.
3. ROSNÝ BOD
Rosný bod (teplota rosného bodu) je teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami (relativní vlhkost vzduchu dosáhne 100 %).
Pokud teplota klesne pod tento bod, nastává kondenzace. Teplota rosného bodu je různá pro různé absolutní vlhkosti vzduchu: čím více je vodní páry ve vzduchu, tím vyšší je teplota rosného bodu, čili tím vyšší teplotu musí vzduch (a pára) mít, aby pára nezkondenzovala. Naopak pokud je ve vzduchu vodní páry jen velmi málo, může být vzduch chladnější, aniž pára zkondenzuje.
Vzduch za určité teploty může obsahovat jen určité množství vodních par. Čím je teplota vzduchu (a tím i páry) vyšší, tím více páry může v jednotce objemu být, aniž začne pára kapalnět. Pokud se vzduch začne ochlazovat, vodní páry začnou kondenzovat.
Přítomnost kondenzačních jader kondenzaci urychlí. Pokud kondenzační jádra nejsou přítomna, nemusí ke kondenzaci dlouho dojít, byť je vlhký vzduch podchlazen pod rosný bod.
Rosný bod lze považovat za jiné vyjádření absolutní vlhkosti vzduchu.
Příklad:
Při sprchování v koupelně stoupá teplota a vzdušná vlhkost. Jakmile vlhkost vzduchu dosáhne rosného bodu odpovídajícího dané absolutní vzdušné vlhkosti (množství vodních par v metru krychlovém vzduchu), začne voda kondenzovat. Lze to sledovat například na zrcadle, jehož teplota je nižší než hodnota rosného bodu. Zrcadlo se zarosí. Jakmile se po chvíli zrcadlo zahřeje na okolní teplotu, sražená vodní pára se ztratí.
4. VLHKOST VZDUCHU
Vlhkost je základní vlastností vzduchu. Vlhkost vzduchu udává, jaké množství vody v plynném stavu (vodní páry) obsahuje dané množství suchého vzduchu.
Množství vodní páry je časově velice proměnlivé a liší se také od místa k místu. Z pohledu meteorologie a klimatologie má množství vodních par zásadní význam, protože je od něho odvislé počasí a podnebí.
Charakteristiky vlhkosti:
Pro vyjádření množství vodních par ve vzduchu slouží hned několik charakteristik: tlak vodní páry (sytostní doplněk), absolutní vlhkost vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, rosný bod (deficit rosného bodu), poměr směsi a měrná vlhkost vzduchu.
-
Tlak vodní páry
Tlak vodní páry (napětí vodní páry) je dílčí tlak vodní páry obsažené ve vzduchu; udává se v hektopascalech (hPa), dříve se udával v milibarech (mb) či torrech (torr).
Sytostní doplněk je dán rozdílem maximálního tlaku vodní páry při dané teplotě a skutečným tlakem vodní páry při téže teplotě. Dá také vyjádřit rozdílem maximálního směšovacího poměru či maximální měrné vlhkosti při dané teplotě a skutečného směšovacího poměru či měrné vlhkosti při téže teplotě.
-
Absolutní vlhkost vzduchu
Absolutní vlhkost vzduchu (též hustota vodní páry nebo měrná hmotnost vodní páry) vyjadřuje hmotnost vodní páry obsažené v jednotce objemu vzduchu. V meteorologii se vyjadřuje nejčastěji v gramech vodní páry na metr krychlový vzduchu.
-
Relativní (poměrná) vlhkost vzduchu
Relativní vlhkost vzduchu udává poměr mezi okamžitým množstvím vodních par ve vzduchu a množstvím par, které by měl vzduch o stejném tlaku a teplotě při plném nasycení. Udává se v procentech (%). Relativní vlhkost se též někdy označuje jako poměrná vlhkost. Vzhledem k tomu, že množství sytých par závisí především na teplotě vzduchu, mění se relativní vlhkost vzduchu s jeho teplotou i přesto, že absolutní množství vodních par zůstává stejné. Tato vlastnost má velký význam při vzniku oblaků a tím i tvorbě počasí.
-
Rosný bod
Je teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami (relativní vlhkost vzduchu dosáhne 100 %).
Omezující faktory:
Hlavním omezujícím faktorem je teplota vzduchu, neboť pro danou teplotu je vzduch schopen pojmout jen omezené množství vodních par. Platí zde úměra, čím vyšší je teplota, tím více je vzduch schopen pojmout vodních par.
Vlhkost vzduchu na Zemi
Běžně na Zemi najdeme místa, kde vodní pára tvoří 0 až 4 objemová procenta vzduchu. Velký tlak vodních par a vysoké hodnoty absolutní vlhkosti vzduchu lze očekávat v teplých tropických oblastech, kdežto malý tlak vodních par lze očekávat v chladných polárních oblastech a vyšších nadmořských výškách.
Charakteristický chod tlaku vodní páry při aktivním povrchu (oceánu a jiných extrémně vlhkých ploch), který má jedno jediné maximum odpovídající růstu teploty a výparu, se nazývá zimní (mořský) typ. Chod tlaku vodní páry s dvěma maximy a dvěma minimy, přičemž druhé minimum je způsobeno odpoledním růstem konvekce a turbulence, pak letní (pevninský) typ.
Izolinie
-
Čára spojující místa se stejnými hodnotami tlaku vodních par se nazývá izovapora.
-
Čára spojující místa se stejnými hodnotami relativní vlhkosti vzduchu se nazývá izohumida.
-
Čára spojující místa se stejnými hodnotami měrné vlhkosti vzduchu se nazývá izograma.
5. SRÁŽKY
Jedná se o částice vody, vzniklé kondenzací vodní páry, které padají z oblohy či kondenzují přímo na zemském povrchu.
Srážky jsou jednou z hlavních částí koloběhu vody v přírodě. Průměrné množství a frekvence srážek jsou důležitou charakteristikou zeměpisných oblastí a rozhodujícím faktorem pro úspěšné provozování zemědělství.
Vznik srážek
-
orografické, konvektivní, cyklonální
Vertikální srážky
-
déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, kroupy, ledové jehličky.
Horizontální srážky
Skupenské dělení
-
kapalné srážky (déšť, mrholení, rosa)
-
tuhé srážky ( mrznoucí déšť, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť, krupky, kroupy, ledové jehličky, zmrzlá rosa, jíní, námraza, ledovka)
-
srážky smíšené - při teplotách okolo 0°C.
Měření srážek
Lze sledovat dobu trvání, intenzitu i prosté množství srážek. Množství srážek bývá udáváno v milimetrech kapalné vody spadlé na zemský povrch (1 mm = 1 l/m2). Sníh či kroupy zachycené srážkoměrem je proto třeba před měřením nechat roztát.
Výraz srážkoměr může odkazovat na různá zařízení. Přístroj k měření úhrnu srážek se nazývá hyetometr. Velmi zjednodušeně jej lze popsat jako nádobu s nálevkou. Přístroj zaznamenávající časový průběh dešťových srážek (např. pomocí plováku) bývá označován termínem ombrograf. Přístroj na zjišťování množství rosy má název drosometr (může mít podobu síťky spojené s vahami). V současnosti se ke sledování intenzity srážek široce využívá meteorologických radarů.
Orografické překážky
Stojí-li v cestě převládajícímu směru větrného proudění horské pásmo, vypadne převážná většina srážek (zejména dešťových) na návětrné straně a v závětří hor tak vzniká srážkový stín. Typickým příkladem může být Žatecko a Roudnicko v závětří Krušných hor a Českého středohoří, kde roční úhrn srážek dosahuje pouze kolem 450 mm.
Průměrný úhrn srážek se zvyšuje s nadmořskou výškou a maxima dosahuje (ve středoevropských podmínkách - například v Alpách či Tatrách) v nadmořské výšce kolem 2500 m. Nad touto hranicí se projevuje takzvaná inverze srážek, tedy pokles srážkových úhrnů.
|
Itenzita |
déšť (mm/h resp. kg/m2/h) |
sněžení (cm/h) |
|---|---|---|
|
velmi slabá |
neměřitelné množství (neměřitelné množství - jednotlivé kapky, které nesmočí celý povrch) |
jednotlivé vločky, které nepokrývají celý exponovaný povrch bez ohledu na délku trvání jevu |
|
slabá |
0,1 – 2,5mm srážek za hodinu |
<0,5 : neovlivňuje dohlednost |
|
mírná |
2,6 – 8mm srážek za hodinu |
0,6 – 4 : dohlednost již mírně zhoršená |
|
silná |
8,1 – 40mm srážek za hodinu (pruhy deště, dohlednost zhoršená) |
>4 : dohlednost zhoršená již na 500m |
|
velmi silná |
>40mm srážek za hodinu (padající déšť tvoří souvislou vodní clonu, dohlednost je velice špatná) |
krátkodobé intenzivní sněhové přeháňky – dohlednost pod 500m |
6. UV ZÁŘENÍ
UV záření je neviditelná
část spektra v rozsahu 10 až 400 nm.
UV senzor
UV záření může způsobovat mnoho zdravotních problémů a nemocí, jako nenapravitelné poškození buněk, rakovinné bujení, stárnutí kůže, dále může potlačovat funkce imunitního systému apod.
Charakteristika a citlivost UV senzoru Vantage Pro je téměř shodná s citlivostí lidské kůže na UV záření (nejvyšší citlivost je na UVB záření v oblasti 290 až 320 nm). UV senzor registruje záření ve spektru 280 – 360 nm , zatímco naprostá většina záření UVC (kratší vlnová délka než 290 nanometrů) je pohlcována zemskou atmosférou.
UV záření proniká hlouběji
do pokožky, kde způsobuje poškození. Používejte
proto zobrazované údaje o UV záření pouze k
informativním účelům a ne k určování hranice UV
záření, kterému se vystavujete!
Konzola Vantage Pro zobrazuje dvě veličiny
týkající se UV záření – UV index (UVI) a MED (minimal
erythemal dose – dávka záření, po které již
začíná pokožka rudnout nebo pigmentovat, je to
vlastně akumulované UV záření za jednotku času -
hodinu).
Lidská kůže reaguje
na různé druhy UV záření jinak. Nejcitlivější je
v rozsahu do 320 nm, poté klesá . Říkáme tomu
„Citlivost pokožky na UV spektrum – Erythemal
response spectrum“.
UV záření však proniká k
povrchu Země také s různou intenzitou. Ozónová
vrstva filtruje záření kratší jak 290 nm, se
vzrůstající vlnovou délkou však intenzita UV
záření rapidně roste. Tomuto rozložení říkáme
„Sluneční UV spektrum“.
Pokud „spojíme“ tato dvě rozložení dohromady,
dostaneme tzv. „Efektivní UV spektrum“, z kterého
určíme efektivní UV intenzitu (UV index) a efektivní
UV dávku (MED).
1 UV index = 25 mW m-2
(25 miliwattů na metr čtvereční)
1 MED = 58.3 mW m-2
h-1
= 210 J m-2
h-1
(58.3 miliwattů (210 Joulů) na metr čtvereční za
hodinu)
Z výše uvedeného je patrné, že 1 MED bude mít
samozřejmě odlišný vliv na osoby s různým fototypem pleti. U někoho může zrudnutí způsobit
dávka již 0.75 MED, u velmi tmavé pleti např. až
2.5 MED.
Hlavní fototypy (orientační popis):
1. Vždy se spálí, nikdy netmavne
2. Někdy tmavne, většinou se spálí
3. Obvykle tmavne, někdy se spálí
4. Většinou ztmavne, spálí se výjimečně
Několik faktů o ultrafialovém (UV) záření:
- UV záření je neviditelné a zjistíte ho
pouze přístrojem k tomu určeným (jako např.
Vantage Pro Plus ™)
- Každé spálení pokožky UV zářením výrazně
zvyšuje riziko rakoviny
- Ochrana před UV zářením do 18 let věku
snižuje riziko rakoviny o 50 procent
- Mnozí lékaři dávají do souvislosti šedý
zákal a UV záření
- UV záření poškozuje DNA
- I při oblačné obloze se můžete spálit. UV
záření proniká mraky i mlhou.
- Můžete se spálit i při koupání ve vodě –
ještě v hloubce půl metru je intenzita UV záření
poloviční než na hladině
- Pobyt ve stínu sníží intenzitu UV jen asi o
50%, protože významná část UV záření nepřichází
přímo od slunce, ale je rozptylována atmosférou
- UV záření je v atmosféře rozptylováno více
než viditelné spektrum záření (světlo)
- Spálení UV zářením nemá souvislost s
pocitem tepla, riziko spálení je například na
horách, i když cítíte chlad
- Nový sníh odráží až 80 procent UV záření.
Tato „sněhová“ zrcadla (ale i voda a písek)
významně zvyšují intenzitu UV záření. Zejména
při lyžování za jasného slunečného počasí byste
se měli chránit kvalitními brýlemi s UV filtrem
a krémem s vyšším ochranným faktorem
- Nezapomeňte, že oči a rty jsou obzvláště
zranitelné
- Dbejte na to, aby vaše brýle měly kvalitní UV filtr. Tmavé brýle bez UV filtru jsou mnohem
nebezpečnější než žádné, protože při jejich
nošení se duhovka rozšíří a tím UV záření
snadněji pronikne do vašeho oka.
Hodnoty UV
Indexu (UVI):
Nízká
- žádná zvláštní ochrana není třeba: UV
Index 1 a 2.
Střední
- používejte pokrývku hlavy, opalovací
krém, tričko, brýle: UV Index 3 až 5.
Vysoká
- používejte pokrývku hlavy, opalovací
krém s vyšším SPF, tričko, brýle: UV Index 6 až
7.
Velmi vysoká - vyhněte se pobytu na slunci v
období od 10:00 do 14:00, používejte opalovací
krém s vysokým SPF, pokrývku hlavy, tričko,
brýle: UV Index 8 až 10.
Extrémní
- vyhněte se pobytu na slunci v období
od 10:00 do 14:00, používejte opalovací krém s
vysokým SPF, pokrývku hlavy, tričko, brýle: UV
Index 11 a vyšší.
UV senzor monitoruje ultrafialové záření ve spektru 290 až 360 nm (UVB + UVA). Konzola zobrazuje jak UV Index, tak i dávku UV záření, po které začíná váš typ pokožky rudnout nebo pigmentovat. Charakteristika senzoru kopíruje díky speciálním filtrům citlivost lidské pokožky na UV záření pronikající atmosférou (Erythema Action Spectrum). Kromě spálené pokožky přináší nadměrné vystavování UV záření mnoho dalších zdravotních problémů jako stárnutí kůže, zvýšení rizika rakoviny, šedý zákal apod.
7. VÍTR
Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře.
Je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Při jeho popisu nás zajímá jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek.
Rychlost (síla) větru
Ta se klasifikuje buďto přesným určením jeho rychlosti (kilometry za hodinu, metry za sekundu, míle za hodinu), nebo ve stupních, které se určují odhadem podle Beaufortovy stupnice. Rychlost větru se v čase výrazně mění, proto se často udává průměrná rychlost větru (za určité období, např. 1 nebo 5 minut) a nárazová rychlost větru (maximální rychlost při jednorázovém nárazu).
Směr větru
Ten se udává dle směru, odkud vítr vane - buď přesněji pomocí azimutu (0 až 360°), nebo v meteorologii pomocí světových stran (zpravidla s přesností na 22,5°, tj. s rozlišením na S, SSV, SV, VSV a V směr).
Rychlost i směr větru se měří pomocí anemometru.
Vítr je odpradávna ničícím živlem i pomocníkem člověka. Vichřice spolu s povodněmi jsou největším zdrojem škod v podmínkách střední Evropy. Vítr je jedním z hlavních činitelů působících erozi a zvětrávání hornin.
Beaufortova stupnice
Beaufortova stupnice byla vytvořena počátkem
19. století kontraadmirálem Francisem Beaufortem. Slouží k odhadu rychlosti větru podle jeho snadno pozorovatelných projevů na moři či souši. Beaufortova stupnice má dvanáct stupňů.stupeň (rychlost větru v m/s; a v km/h; tlak větru v kg/m² — odpovídající měření v 10 m) – slovní označení
-
znaky na souši
-
znaky na moři
Nultý stupeň (0–0,2 m/s; 0–1 km/h; 0 kg/m²) – bezvětří
-
kouř stoupá svisle vzhůru
-
moře je zrcadlově hladké
První stupeň (0,3–1,5 m/s; 1–5 km/h; 0–0,1 kg/m²) – vánek
-
kouř už nestoupá úplně svisle, korouhev nereaguje
-
malé šupinovitě zčeřené vlny bez pěnových vrcholků
Druhý stupeň (1,6–3,3 m/s; 6–11 km/h; 0,2–0,6 kg/m²) – slabý vítr
-
vítr je cítit ve tváři, listí šelestí, korouhev se pohybuje
-
malé vlny, ještě krátké, ale výraznější,se sklovitými hřebeny, které se nelámou
Třetí stupeň (3,4–5,4 m/s; 12–19 km/h; 0,7–1,8 kg/m²) – mírný vítr
-
listy a větvičky v pohybu, vítr napíná prapory
-
hřebeny vln se začínají lámat, pěna převážně skelná. Ojedinělý výskyt malých pěnových vrcholků.
Čtvrtý stupeň (5,5–7,9 m/s; 20–28 km/h; 1,9–3,9 kg/m²) – dosti čerstvý vítr
-
vítr zvedá prach a papíry, pohybuje větvičkami a slabšími větvemi
-
vlny ještě malé, ale prodlužují se. Hojný výskyt pěnových vrcholků.
Pátý stupeň (8,0–10,7 m/s; 29–38 km/h; 4,0–7,2 kg/m²) – čerstvý vítr
-
hýbe listnatými keři, malé stromky se ohýbají
-
dosti velké a výrazně prodloužené vlny. Všude bílé pěnové vrcholy, ojedinělý výskyt vodní tříště.
Šestý stupeň (10,8–13,8 m/s; 39–49 km/h; 7,3–11,9 kg/m²) – silný vítr
-
pohybuje silnějšimí větvemi, telegrafní dráty sviští, nesnadné jest používat deštník
-
velké vlny. Hřebeny se lámou a zanechávají větší plochy bílé pěny. Trochu vodní tříště.
Sedmý stupeň (13,9–17,1 m/s; 50–61 km/h; 12,0–18,3 kg/m²) – prudký vítr
-
pohybuje celými stromy, chůze proti větru obtížná
-
moře se bouří. Bílá pěna vzniklá lámáním hřebenů vytváří pruhy po větru.
Osmý stupeň (17,2–20,7 m/s; 62–74 km/h; 18,4–26,8 kg/m²) – bouřlivý vítr
-
láme větve, vzpřímená chůze proti větru je již nemožná
-
dosti vysoké vlnové hory s hřebeny výrazné délky od jejich okrajů se začíná odtrhávat vodní tříšť, pásy pěny po větru
Devátý stupeň (20,8–24,4 m/s; 75–88 km/h; 26,9–37,3 kg/m²) – vichřice
-
menší škody na stavbách
-
vysoké vlnové hory, husté pásy pěny po větru, moře se začíná valit, vodní tříšť snižuje viditelnost
Desátý stupeň (24,5–28,4 m/s; 89–102 km/h; 37,4–50,5 kg/m²) – silná vichřice
-
na pevnině se vyskytuje zřídka, vyvrací stromy a ničí domy
-
velmi vysoké vlnové hory s překlápějícími a lámajícími se hřebeny, moře bílé od pěny. Těžké nárazovité valení moře. Viditelnost znatelně omezena vodní tříští.
Jedenáctý stupeň (28,5–32,6 m/s; 103–117 km/h; 50,6–66,5 kg/m²) – mohutná vichřice
-
rozsáhlé zpustošení plochy
-
mimořádně vysoké pěnové hory. Viditelnost znehodnocena vodní tříští.
Dvanáctý stupeň (32,7–?? m/s; 118–133 km/h; 66,6–?? kg/m²) – orkán
-
ničivé účinky odnáší domy, pohybuje těžkými hmotami
-
vzduch plný pěny a vodní tříště. Moře zcela bílé. Viditelnost velmi snížena. Není výhled.
Pro vyšší rychlosti větru se používá SAFFIR-SIMPSONOVA hurikánová stupnice:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
8. SOUMRAK
Soumrak
dělíme na:
1) Astronomický - střed slunce
je 18° pod
obzorem, je
ohraničen časem,
kdy "slabší
hvězdy mizí nebo
se objevují".
2)
Nautický -
střed slunce je
12° pod obzorem.
Jsou stále ještě
viditelné obrysy
větších
předmětů,
současně se na
obloze objevují
první jasné
stálice.
3) Občanský
-
střed slunce je
6° pod obzorem.
Průměrně citlivé
zdravé oko
dovoluje číst
zřetelný tisk a
konat venku
běžné práce bez
umělého
osvětlení. ("od
nevidím do
nevidím").
9. POCITOVÉ TEPLOTY
Wind chill –
chlad větru
Tato veličina
bere v úvahu
vliv větru na
naše vnímání
vnější teploty.
Lidské tělo za
teplot nižších
jak 37 °C ohřívá
okolní vzduch.
Pokud je
bezvětří, tento
ohřátý vzduch se
nehýbe a tím na
těle vytváří
jakousi izolační
vrstvu. Jakmile
ale začne foukat
vítr, tento
teplý vzduch se
odvane pryč a
pocit chladu se
zvýší.
Heat Index –
index horka
Index horka se
propočítává
pomocí relativní
vlhkosti a
vnější teploty –
jak „horký“
vzduch cítíme.
Když je
relativní
vlhkost nízká,
pocitová teplota
bude nižší než
aktuální
teplota, protože
vypařování potu
probíhá
rychleji, a tím
se tělo
ochlazuje.
Jakmile je ale
relativní
vlhkost velká
(vzduch je
nasycen vodními
parami), pot se
již tak rychle
neodpařuje a
pocitová teplota
se zvyšuje.
Index THSW – temp-humidity-sun-wind:
Pocitová teplota
zahrnující do
výpočtu faktor
teploty,
relativní
vlhkosti,
slunečního
záření (nutný
senzor solární
radiace) a
rychlosti větru.
Tento index je
nejdokonalejší a
nejpřesněji
udává pocitovou
teplotu, neboť
do jeho výpočtu
jsou zahrnuty
aktuální hodnoty
teploty,
relativní
vlhkosti,
slunečního
záření a
rychlosti větru.
10. VÝPAR
Výpar je opakem srážek, tj. voda vypařená do ovzduší.
Měří se v milimetrech. VantagePro hodnotu výparu vypočítává podle teploty, relativní vlhkosti, průměrné rychlosti větru a solárního záření.
11. STORM RAIN
Je
dešťová
událost.
Jedná se
o
celkové
množství
srážek
za
období,
ve
kterém
nedošlo
k
jednorázovému
přerušení
srážek
za dobu
více než
24
hodin.